· 

Portugalské slavnosti – část 2.

Napsal: Lukasz

 

Festival č. 3 – Misericordia

-víra, traktory a dobrá nálada

 

Počasí v Portugalsku je úžasné, ale často nemilosrdné, zejména v létě. Země každý rok podstupuje test spalujícím sluncem. Pokud o tom tak přemýšlím, není se čemu divit, že jedna z největších regionálních katolických slavností na začátku září je věnována poděkování za vodu. Událost, o které píšu, se koná v Misericordii, místě, kde se nachází nikdy nevysychající pramen. Legenda praví, že sem díky tomu přicházejí poutníci od 13. století. Tato tradice je držena dodnes. Lidé mířící do Miseridordie jsou obyvatelé přilehlých vesnic a místní farmáři. Tento rok jsme se k nim k jejich údivu na jejich pouti přidali. Jak jsme se během naší cesty dozvěděli, kam až jejich paměť sahá, nikdy předtím se žádný cizinec této pouti neúčastnil.

 

Slavnost má každý rok stejný mechanismus – reprezentanti z okolních vesnic vyjíždějí na přívěsech traktorů v pomalém řetězci vozů z různých míst právě do Miseridordie. Výprava, jíž jsme byli součástí, zastavila na dlouhé cestě dvakrát. Poprvé tomu bylo kvůli připojení se traktorů s poutníky z další vesnice (naše dva traktory tak doplnilo několik dalších a pokračovali jsme tak v sestavě zhruba čtrnácti traktorů). Následující přestávka byla, jak jinak, na občerstvení u kostela vystaveného poutníky a pro poutníky.

 

Když jsme dojeli do Mesericordie, zástupci každé vesnice postupně začali kroužit kolem tamního svatostánku. Traktory i lidé s posvátnými předměty v rukou opsali kostel třikrát (na základě prastaré náboženské tradice, podle které je číslo tři magické). Nakonec všichni, kdo chtěli, vešli do samotné svatyně na krátkou individuální modlitbu. Celá událost vyústila tradiční formou oslav. Nechyběla hala plná dlouhých stolů, kde každý zasedl k tradičnímu jídlu a pití. Venku se nacházela spousta stánků s prodejci nabízejícími různé zboží. Nechyběl ani koncert živé hudby.  

Přestože se akci snažím popsat co nejdetailněji, stejně tuším, že nemůžu přesně vystihnout specifickou atmosféru celé události.

 

Traktory. Ty byly v rámci slavnosti kreativně vyzdobeny různými dekoracemi, které mohou slova jen těžko popsat. V tomto případě doporučuji podívat se pro představu do galerie fotek na konci článku.

 

Tempo. 25 kilometrů jsme v koloně traktorů zdolali za něco méně než tři hodiny. Byl to tak trochu test naší trpělivosti. Tohle velmi specifické dobrodružství nám umožnilo (nebo spíš nás donutilo) zpomalit.

 

Hudba. Během cesty jsme nebyli svědky žádných religiózních písní ani promluv. Melodie procesí byla udávána motory traktorů a smíchem ozývajících se z jejich přívěsů. Ta byla místy doprovázená unikátním zvukem tradičního nástroje – dud. Obě vesnice vyslali dva virtuosy, kteří se ve hře vzájemně doplňovali. Neubránil jsem se myšlence na můj oblíbený film – Braveheart, i přesto, že hrané melodie byly těm skotským dost vzdálené.

 

Lidé. Během slavnosti jsme se cílili dobře, a to zejména díky lidem, kteří vytvořili domácí atmosféru navzdory tomu, že nás předtím vůbec neznali. I přes jazykovou bariéru jsem si společnou řeč, smáli jsme se, jedli a pili společně jako jedna rodina.

 

Tento zážitek v rámci našich toulek regionem Oeste byl naprosto unikátní. Ukázal nám, že nejsilnější stránkou víry je víra v lidi samotné. Víra v komunitu držící při sobě, uchovávající společně (nejen) tuto tradici pamatující staletí. Přestože se jednalo o náboženskou slavnost, atmosféra byla příjemná a radostná, avšak ne přísně katolická a příliš vážná (jak je tomu třeba v Polsku během farních oslav), což jsem ocenil.

 

Festival č. 4 – Torres Vedras

-tradice, potkávání kultur a japonská invaze

 

Portugalsko s jediným sousedem na Iberském poloostrově potkávání jiných kultur geograficky příliš nepřispívá. I přesto, že jsou v zemi přistěhovalci, zejména z bývalých kolonií, osvojili se portugalský životní styl a mnoho z jejich kultur nelze běžně pozorovat. Do Portugalska také proudí davy turistů z různých koutů světa, ani v tomto případě však nelze mluvit o hlubším setkávání a učení se kultur.

 

To, jak se ponořit do cizí a odlišné kultury, vymyslelo Torres Vedras. Město zve každý rok v rámci kulturního dění umělce z různých koutů světa. My jsme se letos měli možnost zúčastnit městského jarmarku, který město organizuje a hostí (nechybí na něm tradiční kostýmy, hudba nebo lokální delikatesy) a jenž je obohacený vystoupením artisty z vybrané země.

 

Tento rok padla volba na Japonsko. Portugalsko-japonský střet civilizací v rámci historické slavnosti v 21. století pro mě byl zajímavý a vzrušující. Pozoroval jsem malé děti fascinované moderním pojetím tradičního japonského tance a sám si vystoupení užíval asijského umělce. Jestli si kladete otázku, zda takové spojení dává smysl nebo funguje, divili byste se…Funguje perfektně a každý rok přitahuje nemalý počet zvědavých diváků. Různorodá představení, hudba, video, umění – nic z toho na slavnosti nescházelo. Všudypřítomná portugalská vlídnost a přátelská atmosféra festivalu dodala ještě lepší příchuť a proměnila ho v příjemný zážitek ve všech ohledech.

 

Follow Us

Subscribe



Web Analytics Made Easy - StatCounter