· 

Portugalské slavnosti – část 1.

Napsala Miška

 

Pro každého, kdo by rád poznal Portugalsko a jeho kulturu víc do hloubky, mám malé doporučení. Zkuste navštívit některý z lokálních festivalů. V Portugalsku se jich pořádá nespočet a najdete je ve větších městech i malých vesnicích. I když zavítáte na některou z vybraných slavností třeba jenom na chvíli, obvykle to stojí za to. Zavede vás to totiž do tajů portugalské nátury, která je cizincům většinou neznámá a nedá se běžně lehce vysledovat.

 

Většina těchto slavností je historicky spojená s církví, to ale vůbec není jejich podstatou. Festivaly se staly místem setkávání lidí a příjemného trávení času prostřednictvím zajímavého zážitku. Abyste si vybranou slavnost pořádně užili, doporučuju vám vzít si s sebou portugalský doprovod, zejména pokud nemluvíte portugalsky. Neztratíte se tak v překladu a budete schopní lépe porozumět všemu, co se okolo vás bude dít.

 

A teď už o tom, na jaké festivaly jsme zavítali my a jaké byly mé dojmy.

 

Festival č. 1 – Marteleira

Dobré jídlo, tombola a hlasité disco

 

První festival, který jsme v doprovodu našeho portugalského průvodce na začátku našeho dobrodružství navštívili, se konal v malé vesnici Marteleiře. Podstata slavnosti byla jednoduchá – sejít se a vychutnat si společně výborné jídlo a pití. Jako překvapivou třešničku na dortu jsme si navíc měli možnosti poslechnout hlasitý disco koncert.

 

Atmosféra jako na svatbě

 

Slavnost mě, díky své specifické atmosféře, nadchla a fascinovala zároveň. Prvotním překvapením pro mě bylo, že jsou Portugalci schopní bez problémů zorganizovat poměrně velkou událost v malé vesnici a účastní se jí tolik lidí. Festival v Marteleiře mi připomněl velkou svatbu, a to zejména díky nespočtu hostů sedících u dlouhých stolů prohýbajících se pod nápory tradičních pokrmů. Navíc všude kolem visely barevné pentle. Co se týče gastronomické nabídky, velmi mě zaujaly dvě ze tří nabízených jídel: prvním byly fazole s mořskými plody a druhým mix vařeného masa a zeleniny podávaný s rýží. Oba mi (až na ty mořské plody) připadaly jako kopie tradiční polské kuchyně.  

 

Portugalsko-česká vazba

 

Ale abych zase nemluvila jenom o jídle…Na slavnosti jsem zaznamenala víc věcí, které bych v Portugalsku nečekala. Věřte tomu nebo ne, ale Portugalci mají taky tombolu. Zatímco v Česku je většinou k vidění na různých bálech, tady je nesmírně populární na lokálních festivalech.Výhry do tomboly dávají místní o jde většinou o něco, co nepotřebují nebo nechtějí. Podstata je tedy v obou zemích stejná aneb někdy byste byli radši, kdybyste nic nevyhráli. My jsme si v Marteleiře vylosovali dva výborné kousky – porcelárnovou sovu (Lukasz je z ní totálně nadšený!) a ošklivou látkovou gumičku do vlasů (Lukasz začíná plešatět, takže ji nejspíš nikdo nevyužije). Jeho entuziasmus pravděpodobně pramení z toho, že v Polsku tombolu nemají…

 

Hlavně žádný stres

 

Na festivalu jsem si připadala jako bych byla součástí jedné velké portugalské rodiny. Byli tu všichni – od těch nejmenších po ty nejstarší. Další věc, která mě dostala, bylo to, že nikoho z vesnice neobtěžovala hlasitá disco hudba, která se v rámci koncertu rozléhala uprostřed noci celou vesnicí (to je snem asi každého organizátora festivalu v Česku). Všichni si naopak akci užívali – děti běhaly dokola a tancovaly, staří dědečkové (i babičky) se přišli podívat na spoře oblečené tanečnice na pódiu a nikdo neměl s ničím problém.

 

Myšlenky o komunismu

 

Poslední dojem z večera v Marteleiře byla změť červených promo vlaječek, které dostal každý v publiku. Když jsem se zadívala na masu lidí mávajících rudými praporky, byť v rytmu hudby, neubránila jsem se myšlence komunistického shromáždění. Myslím ale, že tohle mohlo přijít do hlavy jenom někomu, kdo jako já pochází z postkomunistické země.

Festival č. 2 – Atalaia

Večer plný mořských plodů a zábavy

 

Další festival, který jsme navštívili, proběhl poblíž Lourinhã, ve vesnici Atalaia. Přestože šlo tentokrát o festival plodů moře, atmosféra byla do značné míry podobná jako na prvně zmiňované slavnosti v Marteleiře. Jednalo se o lokální event plný lidí z bližšího i širšího okolí, kteří si přišli vychutnat čerstvé plody moře připravené na mnoho způsobů ve společnosti rodiny nebo přátel.  

 

My jsme se tentokrát drželi anglického rčení “sharing is caring” a veškeré objednané jídlo jsme sdíleli v rámci celého stolu s přáteli našeho portugalského průvodce. Díky tomu jsme mohli ochutnat mnoho různých pokrmů a užít si hostinu ještě víc. Kromě krevet a slávek jsme zkusili různé druhy mušlí nebo třeba chobotnici v kyselém nálevu s cibulí (příchuť tohohle jídla mi strašně připomněla českou tlačenku).

 

Na slavnosti jsme natrefili opět na tombolu. Tentokrát jsme viděli i pouťový stánek. (Nejen) děti mířily na různé druhy terčů a snažily se vyhrát některou z nabízených cen, které z velké míry tvořily plyšáci různých rozměrů.

 

Naše putování festivaly nekončí

 

Portugalské lokální festivaly se nám zalíbily, a proto jsme se rozhodli zkusit jich více. O dalších z nich si tak budete moct brzy přečíst v nadcházejícím článku na blogu.

Follow Us

Subscribe



Web Analytics Made Easy - StatCounter